Svého času jsem se zařekla, že už do médií nepůjdu, jen pokud by šlo skutečně o profesní záležitost. Ale když mě oslovila Lucie Konečná, televizní a filmová scénáristka a spisovatelka (nedávno vydaná kniha Houpačky je fakt skvělá, doporučuji!), neodolala jsem.
Lucie mě oslovila vlastně už podruhé a já si přála poznat ji osobně. Poprvé to bylo při natáčení seriálu Přístav, do kterého jsem šila hračky. A teď do Marianne Bydlení, kam přispívá pravidelně se svými rozhovory se zajímavými ženami. Že se ocitnu na palubě se všemi těmi skvělými lidmi, mě nikdy nenapadlo. Navíc jsem si před časem, když jsem listovala zrovna jedním číslem Marianne Bydlení a vzdychala nad krásným interiérem jedné Francouzky, která tak úchvatně kombinovala staré s novým, že jsem si tehdy pobaveně řekla: Jo, kdyby tak viděli moje Baťovo, to by se nestačili divit :)) Lidi zlatý a ono tam je! Na chvilku si v sobě budu hýčkat tenhle hezký pocit, že jsem mohla potkat skvělou spisovatelku a také výbornou fotografku, protože fotka mých dcer, jak je zachytila Zuzana Veselá, mě úplně dojímá. Zajděte do trafiky, dokud tam je: dubnové číslo vydané v březnu :D (je to tak, nic jsem nepila).
Sedm stránek věnovaných Baťovu a mému úsilí vybudovat podnikání z ničeho, se čtyřmi dětmi, s neznalostí stavařiny a marketingu. Bez peněz. Období, o kterém tam mluvím s lehkostí, bylo obdobím hlubokého zoufalství, nedostatku a ponížení. Snad to pomůže někomu, kdo zrovna prochází těžkými dny, aby to nevzdával...
Děkuji Lucii i redakci za příležitost!
