Rostou?
Jako po dešti!
V mém podhoubí se to tiše chvěje, hraju si a nemůžu si pomoct.
Dokonce si myslím, že kdybych žila v temné jeskyni, brzy bych ji začala zútulňovat všemožnými bizarními drobnostmi a neužitečnostmi, kterým by moje vnitřní oči vdechly nový život.
Proti starostem o chléb vezdejší musí být prostor i pro fantazii. Aby byl život v rovnováze. A jak se říká: pošli to dál. Tak vám posílám kousek mé radosti.
O čem si ty dvě Pindruše asi povídají? :)
A takhle vznikaly...
A kdo by si chtěl se mnou vytvořit svou vlastní bytůstku, může si rezervovat místo v kurzu ZDE
