Nápad ušít a vyšít pomníček Zabitého mládence jsem dostala poté, co jsem si poslechla navyprávěné texty z knih Miloslava Nevrlého "Karpatské hry" a hlavně "Knihu o Jizerských horách".
Pocházím z podhůří Jizerek, v dětství jsme samozřejmě do hor chodili, zakopávali o balvany a spadané stromy a zažili je bez vyasfaltovaných cest, ale hory v jejich mohutnosti, jak o nich krásně vypráví Náčelník Nevrlý, jsem vlastně neznala. A poslech a pak i počtení, je zážitek. Všem vřele doporučuji.
Osudy lidí, kteří žili v těžkých horských podmínkách, mě zasáhly a chtěla jsem si jeden z pomníčků vyšít. Nápad dlouho ležel v mé hlavě, původně jsem jej chtěla klasicky ušít a vyplnit vláknem jako u hraček, ale pak jsem zahlédla na netu šité šálky, které měly drátěnou konstrukci a to mi přišlo pro můj účel ještě lepší řešení. Krásně vyjadřovaly křehkost materiálu.
Na začátku roku jsem se zapojila do umělecké výzvy Libereckého kraje a jejich projektu Dialog, který si dal za cíl propojovat výtvarníky z Liberecka. Téma bylo jasné: kraj Liberecka. Prvním výstupem byla výstava v budově libereckého mrakodrapu v rámci oslav Léto na Vyhlídce, druhým bude katalog s díly, vytvořenými na vyhlášené téma. A já si vybrala právě pomníček Zabitého mládence.
Miloslav Nevrlý, Zabitý mládenec:
"Sedmnáctiletý Antonín Neumann byl zavražděn v červenci roku 1825 na Staré poutní cestě, která vede z Oldřichovského sedla do Hejnic a po které přešly během staletí desetitisíce poutníků z Čech a Slezska, kteří putovali k zázračné hejnické Panně Marii... Tudy šel jedné červencové soboty i Antonín Neumann. Pracoval v jedné z libereckých kováren na Šibeničním vrchu a šel domů navštívit rodiče v Hejnicích. V kapse měl několik krejcarů. Ještě téhož dne ho našly raspenavské děti, které sbíraly jahody. Ležel hned u Poutní cesty v jámě pod malinovým keřem, s hlavou rozbitou a se smyčkou kolem krku. Kapsy měl již prázdné. Byl pohřben v Hejnicích hned v neděli, druhý den po vraždě. Jeho vraha nikdy nikdo nenašel..."Zabitý mládenec" je nejstarším pomníčkem Jizerských hor... Starý německý nápis prosil poutníky, aby se modlili za duši zavražděného chlapce, a původní obrázek připomínal okolojdoucím jen staré přikázání: Nezabiješ!"
A pár nahlédnutí pod ruce, jak práce probíhala.
Konstrukce z drátu mi umožnila vytvořit nepravidelnost, která přesně zapadla do mé představy o jisté vyvrácenosti a křehkosti nejen kamenů, ale i lidských osudů. Vrstvila jsem různé lněné a bavlněné kousky látek. Hlavní motiv, obrázek vraždy, jsem ponechala jen v ústředních postavách a v barvách krve.
Velkou část práce jsem odvedla po nocích. Pro mě je to terapie. Využívám poruchy spánku k něčemu plodnějšímu. Zrovna dnes, kdy píšu tento článek, jsem se vzbudila po druhé hodině ranní a když v pět stále nespala, usedla jsem k pc. To jen pro doplnění, kdy to vše stíhám. :) Asi to není úplně ideální stav, ale nic lepšího mě na nespavost nezabírá.
Ale občas se daří pracovat i ve dne, když jsou zakázky hotové.
Desítky hodin rozjímavého vyšívání.
Krista z krucifixu jsem koupila na blešáku, kam teď jezdím cíleně hledat právě takové malé kousky do mých vyšívaných sošek a také pro Butik pana Barona.
A když už bylo vše dovyšito, zajela jsem do šenovského lesa nafotit pár snímků, protože jsou tu lesy přímo pohádkové.
Pro katalog bylo ale potřeba nafotit ještě ateliérové fotky. Padlo mi na to celé jedno odpoledne.
A takhle vypadá pomníček dnes. Zásluhou sdružení Frýdlantsko s.r.o. se podařilo pomníček opravit a slavnostně požehnat.
