V lednu 2020 jsme si z útulku přivezli štěně křížence jezevčíka a pouličního oříška. Štěně roztomilé, ale velmi bojácné a jak se druhý den ukázalo, také uštěkané. Vyklubal se z něj značně neurotický psík, který ke mně okamžitě přilnul. Patrně to nebylo vítané štěně a těžko říct, co mělo za sebou, než se dostalo k nám. Dcery mu daly jméno Baron.
Brzy jsem mu začala říkat pes na magnet. Kamkoliv jsem se hnula, byl okamžitě za mými zády. Ne vždy mi to bylo příjemné. A když se k tomu přidaly rozkousané boty, loužičky i hromádky, hrozila jsem mu. Nakonec jsem přišla na lepší nápad. Pomstím se mu v knížce! Vypíšu se ze svého zoufalství.
S psíkem bylo potřeba chodit na procházky a milý Baron si velmi často ulevoval u jednoho domu, který jsem tak měla čas si prohlížet. Přestože stál nedaleko našeho Baťova, nikdy předtím jsem si ho nevšimla.
A jak tak jsem si ho prohlížela, žasla jsem čím dál víc. A postupně snila. Co v tom domě může být? Žije tam někdo? A co bylo za tou roletou? Šlo se dovnitř po schodech nahoru nebo dolů? A jak je to uvnitř velké?
Nic mi nebránilo v mém snění a pomalu mi začal v hlavě klíčit příběh. Zatím velmi neurčitý. Později jsem se dozvěděla, že zde byl před lety provozován módní salón a prodejna textilu. A mně se to najednou všechno spojilo dohromady: tenhle krásný starý dům Trnkovského vzezření, náš psík Baron a moje šicí dílna. A fantazie se rozjela na plné obrátky.
Každý den jsem chodila s Baronem na procházku kolem domu a příběh v mé hlavě brzy získal jasnější obrysy. Jednou jsem ho vyprávěla dcerám, že mám na našeho Barona pifku a že se mu pomstím v knížce, ve které ho vykreslím jako naprosto nemožného smolaře. Dcery to velmi zaujalo a začaly hned přidávat vlastní nápady. Daly jsme hlavy dohromady a sepsaly hlavní dějovou linii. Nejmladší Kačenka se pustila do kreslení a nakreslila návrhy pejska, ze kterého jsem pak vycházela při tvorbě loutky. To bylo v polovině roku 2021.
Proč loutky? Protože na ilustrace jsem se necítila dostatečně zkušená. Vytvořit loutky a rekvizity mi přišlo jednodušší. Jak moc jsem se zmýlila!