Text příběhu jsem začala psát do sešitku někdy na jaře 2022. Brzy mi nestačil. V tuhle chvíli jsem ve 2.třetině děje a mám popsány 3 sešity. No, popsány. Spíš seškrtány.
Vše, co jsem totiž napsala, jsem druhý den seškrtala a tak to mám od začátku. Víc škrtám než tvořím. :) Ale uklidnilo mne, že to tak má velká část spisovatelů. Základem psaní je sednout si a psát. Takhle "jednoduché" to prý je. No, není to vůbec jednoduché, alespoň pro mne ne. Překvapilo mne, jak velké výkyvy v psaní mám. Někdy to jde jako po másle a druhý den jen upravuji, někdy se ke psaní nedonutím anebo, když donutím, tak jen zírám do škrtanců a nejde mi to.
Abych se v těch škrtancích vyznala, začala jsem v červenci 2022 psát "čistou" verzi. Pořídila jsem si tlustý modrý skicák, který jsem mínila využívat také jako prostor pro malby a další nápady. Byl to také čas, kdy jsem po letech oprášila barvy. Zprvu jsem sáhla po mých oblíbených anilinkách.
Tohle je první obrázek ve skicáku. Butik pana Barona podle starého domu u nás v Šenově.
Při malování jsem zjistila, že by domu slušela prosklenná výloha, tak jsem si ji zkusila namalovat.
A taky jsem se pídila, jak to je s aristokratickými tituly: baron je více než lord a méně než vikomt. Věděli jste to?
Malování anilinkama mi moc nešlo. Asi to bylo i papírem. Tak jsem si koupila akvarelové barvy a doufala, že se po čase doberu požadované lehkosti. Zatím jsem se jí nedobrala. Ale nevzdávám to!
Zjistila jsem, že mi malování pomáhá ujasnit si spoustu detailů jak v ději, tak hlavně pro tvoření kulis a loutek. Někdy se mi nechtějí barvy vytahovat, tak sáhnu po pastelkách. Jde o to, abych své představě v hlavě dala nějakou konkrétní podobu, od které se můžu dál odrazit. Třeba u jezevce jsem si teprve po nakreslení jeho podoby uvědomila, že by mu slušely vyšší nohy. Tak mu je pak vyrobím vyšší.
Důležitou postavou v příběhu je Lištice. Víc neřeknu, abyste se měli na co těšit.
Celý příběh se točí kolem krejčovského salónu Barona a jeho konkurence Čekes. Našít drobné oblečky bude velká radost, tak aspoň pár skic inspirovaných dobovými návrhy.
V době, kdy jsem se pustila do akvarelu, za mnou přišla nejmladší Kačenka a ptala se mě, jestli by nebylo rychlejší knížku ilustrovat než vyrábět loutky. Skoro jsem jí dala za pravdu. Jen vím, že v šití jsem pevnější v kramflecích než v malování. Ale nakonec i tahle disciplína si mě získala a bokem vznikají další drobné kousky.
Znáte loden nebo kazamír? O těch bude v příběhu také zmínka.
